





85
Báseň pana Josefa Holuba. Vybráno z knihy Jaroslava Vašáka "Poezie v kuchyni".
Dnes večer bezpečný přístav
pro osamělého muže.
Ukotví ruce o křehkou sklenici
pozorujíce
magický výstřih barmanky,
té Patronky samotářů,
co rozdává s citem
sklenice zapomnění.
Nemůže tancovat...
zbývá jen vzájemná hra očí a úsměvů.
Alespoň dnes večer se vyhnout
padajícím čtyřem stěnám pokoje,
kde chybí otisky ženských dlaní,
kde nevoní parfém z Francie.
Barová židle...
zpovědnice smolařů
pádlujících napříč proudům
většinou jen tak,
prostě ze vzdoru.
Jozef Holub
Fotogalerie
Menu články
Vtipy
Jeden opilec si zkrátil cestu domů přes hřbitov. Tam však spadl do vykopaného hrobu a usnul. Ráno se prochladlý probudil a nadává: "Sakra, to je zima." A paní, co o kousek dál pokládala kytičku na hrob, povídá: "Tak proč ses odkopal?" další anekdoty