Báseň pana Josefa Holuba. Vybráno z knihy Jaroslava Vašáka “Poezie v kuchyni”.
Dnes večer bezpečný přístav
pro osamělého muže.
Ukotví ruce o křehkou sklenici
pozorujíce
magický výstřih barmanky,
té Patronky samotářů,
co rozdává s citem
sklenice zapomnění.
Nemůže tancovat…
zbývá jen vzájemná hra očí a úsměvů.
Alespoň dnes večer se vyhnout
padajícím čtyřem stěnám pokoje,
kde chybí otisky ženských dlaní,
kde nevoní parfém z Francie.
Barová židle…
zpovědnice smolařů
pádlujících napříč proudům
většinou jen tak,
prostě ze vzdoru.
Jozef Holub











































