Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40 denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust.

Masopustní radovánky spadaly do doby poměrného pracovního klidu, zimní pohody a byly v podstatě pokračováním svátků vánočních - koledy vánoční, ovšem v rouše daleko veselejším a nevázanějším. Vrcholem těchto lidových bakchanálií byl poslední týden masopustní, začínající již "tučným" čtvrtkem, v němž pak byly významné tři poslední "bláznivé dni", ostatky. Po nich přišla popeleční středa, nastával půst a příprava na jarní práce polní.

Poslední masopustní muzika začala již v neděli po obědě a pokračovala od tohoto času až do popeleční středy, někdy dokonce až do "pytlového" čtvrtka byla dědina v jednom kole; maškarní obchůzky, skákání na konopě, vodění kotka, mečové tance, voračky - to všechno byly zábavy, které vytvářely nepřetržitý kruh veselé podívané i vlastního veselí. Teprve pochovávání Masopustu nebo basy (barbory) přivedlo rozjařené tanečníky do normálního proudu života a připomnělo, že zimní radovánky musí skončit, protože země čeká na pluh a setí. Na popeleční středu odevzdal tak rozmarný Masopust své královské žezlo smutnému Půstovi.

Zvláštní masopustní zábavy, slavnosti, obřady a tance lze v hrubých rysech shrnout do čtyř oddílů:
1. Masopustní průvody maškarní.
2. Zvláštní slavnosti na ukončení draček, přástek (konaly se zpravidlo v masopustních dnech)
3. Pochovávání Masopustu - basy.
4. Zvláštní tance obřadní: „skákání na konopě", „tance mečové" („šavlové"), honění „kota" a tanec „káčer" („konopí máčat").

Masopust byl pro naše předky oficiálním svátkem obžerství, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Vepřo knedlo zelo, vrabci, ovárek, křupavé škvarky. Po masopustu totož následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. Masopust končil přesně se začátkem Popeleční středy, právě uprostřed nejdivočejšího masopustního reje.

Masopustní obchůzky maškarní měly jednak ráz kolední, to znamená, že menší maškarní průvod chodil od domu k domu, obveseloval rodiny, prováděl koledu většinou spojenou s tancem a výstupy jednotlivých maškar. Před zakončením masopustu vytáhl pak na dědinu větší průvod maškar, a tu se bavila na návsi nebo na větším dvoře celá dědina. Nebylo však pravidlem, že se uskutečňovaly průvody oba. Záleželo na místních tradicích, kraji, oblasti. V horských oblastech byly průvody maškar daleko chudší než v podhůří a v rovinách - tedy v krajích bohatších. V horách se pak zachovaly starší typy masek, vzniklých na domácí půdě.

Ústřední postavou větších masopustních průvodů byl vždy bůh vína, pití, veselosti - BAKCHUS, zvaný i "masopustní král". Místy jej prostě zastoupil hrachovinou ověšený medvěd, který svým významem v koledních obchůzkách stál mezi zvířecími maskami na prvém místě. Celý masopustní průvod zpravidla uváděl veselý hlasatel "strakapoun" (typ lidového šaška), za nímž se pak hrnuly masky další: "baba tancmajstr", chlupatí čerti, bradatí židé, kominíci, Kuba, máma, různá "zvířata", páni, dámy, a masky další a další, nač si kdo vzpomněl. Každý kraj měl své určité oblíbené maškary, které se měnily i podle doby a událostí (v dnešní době např. Esmeralda).

Bez čeho se masopust nikdy nemohl obejít, to byly křupavé, z vroucího másla právě vylovené koblihy. Aby nádherně voněly, hospodyně je sypaly cukrem smíchaným s pravou vanilkou, která patřila a dosud patří k nejvzácnějšímu koření. Nejlépe plněné zavařeninou, jindy s otvorem uprostřed.

Zdroj: Archiv Jaroslava Vašáka

---



---