REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Dožínky

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Dožínky byli vždy slavností na ukončení žní, tedy sklizně obilí na polích. V dávné minulosti měly velký náboženský charakter, v mnoha zemích a to jak v Evropě, tak i na jiných kontinentech, ovšem v Česku byly v minulém století komunisty využívány také k politickým účelům. Dožínky vznikly již dávno v pohanských dobách, kdy naši předkové darovaly první a poslední snop bohům úrody. Také se rituálně zabíjel beránek, ale později byl tento zvyk úřady zakázán.


Křesťanství starší slavnost dožínek nepřijalo do svého kalendáře, protože za hlavní svátek roku pokládalo a pokládá Velikonoce s jiným obsahem. Nicméně prastaré tradici se nemohlo úplně bránit, a tak se svátek dožínek slavil a někde dodnes slaví i v posvátných kostelech. Datum bývá stanoveno na určitou neděli. Existují však i místní odchylky.

Z dožínkami byli spojovány oslavy na odvezení posledního snopu slámy z pole, byly prováděny oběti části úrody, jako poděkování za sklizeň a dar Bohu. Přípravy začínaly už týden před samotnými dožínkami, kdy děvčata začala plést věnce z klasů obilí. Do věnce se zaplétalo také ovoce, koláče a cukrovinky. Při samotném obřadu věnec nesla většinou nejhezčí a také nejvýřečnější žnečka, která šla za posledním vozem spolu s ostatními, kteří měli ozdobené hrábě. V průvodu šli i ověnčení mládenci a děvčata ověšena slámou a ozdobená věnečky, které měly na hlavě. Průvod pak končil ve statku, kde jej vítal hospodář, který žence štědře obdaroval penězi a panimáma zase rozdávala chase občerstvení.

Co kraj, to jiné pohoštění, například na Královéhradecku se rozdávaly „mílové buchty“, což byly na jednom pekáči upečené dvě buchty. Večer pak v hospodě zábava pokračovala tancem a písněmi a samozřejmě také hodováním.

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku


reklama


Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy